Poznat učivo vlastivědy v praxi se ve středu 4. 3. 2026 vydali žáci z 5. třídy. Společně jsme vlakem vyjeli na Ostružnou, odkud jsme začali zpočátku sestupovat a potom zase stoupat k pěchotnímu srubu Obora, který byl postaven v rámci obrany našeho pohraničí na konci třicátých let. U srubu jsme si řekli, kolik mužů tvořilo posádku, jakými zbraněmi byl vybaven a jaké nástrahy čekaly na případné útočníky. Největším překvapením bylo pro všechny, když se dozvěděli, že ve své době bylo okolí srubu bez lesa a že byl postavený v podstatě na louce a viděl na všechny další bunkry okolo. Potom jsme se přesunuli k nedalekému „řopíku“, který byl otevřen a kde jsme si prohlédli vnitřní rozložení bunkru. Žáci se dívali ven prázdnými střílnami pro kulomety. Zaujal je granátový skluz, jehož vyústění je před vchodem do srubu. Když se dozvěděli, že posádku tvořilo 7-8 mužů, tak si nedokázali představit, jak se do něj všichni mohli vlézt.
Naše cesta dále pokračovala údolím říčky Branné, kde jsme cestou nacházeli další „řopíky“ až na Banjaluku, kam v 19. století ústila lesní železnice. Odtud jsme se vydali příkrým výstupem na Alojzovské louky. Výstup to byl náročný, protože celý svah je otočený na severozápad a cesta byla pokryta sněhem a ledem. Nakonec jsme se vyškrábali nahoru, ale už nám nezbýval čas dojít do zaniklé osady Josefová, kde jsme měli v plánu hledat základy domů v zaniklé sklářské obci. Vydali jsme se proto prohlédnout přírodní památku Pasák, kde všechny zaujaly vysoké mrazové sruby, a hlavně zajímavě vrstvený prvohorní kalcitický amfibolit, který vytváří velké tenké desky.
Cestou k přírodní památce, a potom dále do Branné, jsme si prohlédli také hromadnice, které místní obyvatelé vršili na okrajích svých polí z nasbíraného kamení. Děti si všimly, že mnohé se vyskytují i hluboko v dnešním okolním lese. Uvědomily si tak, že obyvatelé Alojzova a Branné měli svá pole i na místech, kde dnes rostou mohutné smrkové porosty. Z Branné jsme vlakem vrátili zpět do Jindřichova, mnozí špinaví ze zablácených cest, s více jak 12 kilometry v nohách, ale plní nových zážitků a vědomostí. Už se těším na další vlastivědnou vycházku.
