Druhý den příměstského tábora Základní školy v Jindřichově se nesl ve znamení objevování středověké historie. Ráno se děti nejprve seznámily s reálným životem v tehdejší vesnici a přenesly se o několik století zpět. Velkým zážitkem byla prohlídka skutečných archeologických nálezů z nedalekého hrádku Pleče. Tyto vzácné předměty nám laskavě zapůjčil pan Martin Navrátil z Obecního úřadu v Jindřichově. Za tuto skvělou příležitost a ochotu mu tímto posíláme velké a srdečné poděkování.
Po teoretickém úvodu si malí táborníci vyzkoušeli práci skutečných archeologů na vlastní kůži. Každý si v hromadě písku jenom za pomocí štětečku našel svůj vlastní historický střep. Pomocí modelovací hmoty pak děti kreativně dotvořily zbytek nádoby do její domnělé původní podoby. Po vydatné svačině následoval program zaměřený na strategii a plánování středověkého osidlování. Děti zjistily, kolik různých surovin a nástrojů bylo tehdy potřeba k založení nové vesnice v divočině.
Následně se jednotlivé týmy vrhly do akční hry na školní zahradě. Děti sháněly potřebné materiály, za které musely platit poctivými sportovními výkony. Do této aktivity se vedoucí i děti ponořili s takovým nadšením, že nikdo nestihl fotit.
Následoval hlubší program zaměřený na empatii a vzájemnou pomoc. Děti si vyzkoušely, jaké to je pohybovat se zcela poslepu pouze za pomoci zvukových pokynů svého vodiče. Uvědomily si, že v minulosti neexistovaly sociální služby a handicapovaní lidé byli odkázáni na své bližní. Těsně před obědem na všechny čekalo napínavé překonávání nebezpečného brodu. O úspěšném zdolání „vodní překážky“ rozhodovala náhoda v podobě hry kámen-nůžky-papír.
Po zaslouženém obědě vedla naše trasa do blízkého lesa pod Elbou. Zde jednotlivé rytířské řády začaly budovat své vlastní makety středověkých vesnic. Každá vesnice musela podle zadání obsahovat přesně stanovené historické objekty. Lesní prostředí posloužilo také jako dokonalé kulisy pro přípravu velkolepé královské hostiny. Suroviny na hostinu však děti musely nejprve vyhledat v lese v rámci náročné Kimovy hry. Na samotný závěr dne si všichni vyzkoušeli, jak obtížné bylo v minulosti hasit požáry. Úkolem bylo naplnit kbelík vodou z potoka za pomoci sehraného živého řetězu. Po úspěšném „uhašení ohně“ se unavení, ale spokojení táborníci vrátili zpět do školy. Na osvěžení pro všechny čekal sladký meloun, který udělal skvělou tečku za celým dnem. Plní nových dojmů a vědomostí se pak všichni rozešli do svých domovů.
